Evropské letectví čelí nové ekonomické realitě. Po letech, kdy hlavním faktorem úspěchu byla efektivita provozu a nízké ceny letenek, se do hry naplno zapojila klimatická politika Evropské unie. Zdražující palivo, rozšiřování systému emisních povolenek (EU ETS) a tlak na ekologické kompenzace nutí i nízkonákladové aerolinky přehodnocovat strategii.
Palivo tvoří až třetinu všech nákladů
Podle dat IATA dnes představuje letecké palivo 28–35 % celkových provozních nákladů aerolinek.
V roce 2025 se cena kerosinu pohybuje okolo 2,30 USD za galon, což je o více než 50 % více než v roce 2020.
Ryanair i Wizz Air se proto více než kdy dříve spoléhají na hedging – zajištění cen paliva dopředu. Ryanair má pro většinu roku 2025 zajištěno palivo za 1,93 USD/galon, čímž si drží náskok oproti konkurenci, která nakupuje za aktuální ceny.
Emisní povolenky: nový druh daně z létání
Od roku 2024 platí rozšířený systém EU ETS, který nutí aerolinky nakupovat emisní kredity za každou tonu CO₂ vypuštěného při letech v rámci Evropského hospodářského prostoru.
Do roku 2026 budou bezplatné příděly zcela zrušeny.
Cena jedné povolenky se aktuálně pohybuje kolem 70 EUR za tonu CO₂, což podle Ryanairu představuje dodatečné náklady 600 milionů EUR ročně.
Michael O’Leary proto otevřeně mluví o „evropské uhlíkové daní“, která ohrožuje dostupnost letecké dopravy. „Nejsme proti ochraně klimatu, ale vlády by měly peníze z ETS používat na modernizaci letectví, ne na zaplácnutí rozpočtů,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Bloomberg.
Kdo na to doplatí? Zákazník. Ale ne všude stejně
Nízkotarifní dopravci mají výhodu – jejich model je extrémně efektivní.
Ryanair dokáže vypočítat emise na jednoho pasažéra v průměru o 25 % nižší než tradiční aerolinky, a tak může náklady z části pohltit sám.
U menších operátorů však rostoucí poplatky přímo tlačí na cenu letenky.
Ve střední Evropě může být nárůst cen v roce 2026 až o 8–12 %, zejména na vnitroevropských trasách.
Zároveň platí, že levné letenky pod 500 Kč se stávají vzácnější.
Ryanair už oznámil, že cenová úroveň „9,99 EUR letenky“ je minulostí – nejnižší reálně udržitelná cena bude kolem 20–25 EUR.
Zelené palivo SAF – budoucnost, která ještě pálí
Sustainable Aviation Fuel (SAF) má být dlouhodobým řešením, ale je stále 3–5× dražší než klasický kerosin.
Evropská komise chce, aby do roku 2030 mělo každé letadlo v nádrži alespoň 6 % SAF, do roku 2050 až 70 %.
Pro Ryanair by to znamenalo dodatečné náklady přes miliardu EUR ročně, pokud by se ceny nepodařilo snížit technologickým pokrokem.
Efektivita jako zbraň v boji s náklady
Ryanair má dlouhodobě nejnižší náklady na jeden pasažér-kilometr v Evropě a využívá to naplno.
Jeho nové stroje Boeing 737 MAX 8200 umožňují ušetřit až 16 % paliva a snížit emise CO₂ na sedadlo o 20 %.
Společnost také investuje do optimalizace tras a lepší aerodynamiky letadel.
O’Leary opakovaně zdůrazňuje, že „Ryanair bude poslední, kdo zdraží“, a že klíčem je škálování – více letů, více cestujících, nižší náklady na hlavu.
Výhled: Létání už nikdy nebude tak levné jako dřív
Evropská zelená politika mění pravidla hry.
Doba extrémně levných letenek končí, ale nízkonákladoví giganti jako Ryanair budou z toho dlouhodobě těžit.
Jejich velikost, efektivita a kapitálová síla jim umožní přizpůsobit se rychleji než menším hráčům.
Cestující budou za létání platit více, ale dostanou se do více destinací a na modernějších strojích.
Pro Evropu je to začátek nové éry – ekonomičtější, ekologičtější, ale už ne tak levné jako dřív.
Zdroje
IATA Fuel Monitor 2025; Bloomberg Green („Airlines Face Carbon Costs Mounting Under EU ETS“); Reuters („Ryanair hedges fuel to 2025 at 1.93 USD per gallon“); Financial Times („The end of the €9.99 ticket era“); European Commission Fit for 55 package; Ryanair Sustainability Report 2024.
Tvoje slová:
podme dalej.
ChatGPT povedal:
Rozmýšľal som 17s
Začínám tématem č. 2.
Po covidu zpět ve vzduchu: jak se obnovují linky a co to znamená pro Ryanair
Evropské nebe se po pandemii nepřeskupilo rovnoměrně. Síť se obnovuje podle ziskovosti, nákladů a dostupné kapacity letadel. Nízkonákladový model má výhodu škálování, ale i on naráží na drahé palivo, emisní povolenky a zpožděné dodávky letadel. Ryanair proto skládá mapu linek pragmaticky: rychlý návrat tam, kde je silná point-to-point poptávka, a selektivní expanze na trzích s nízkými poplatky.
Co se vrátilo jako první
- Víkendové city-breaky a VFR (visiting friends & relatives). Krátké pobyty do velkých hubů typu Londýn, Barcelona, Milán, Dublin mají stabilní load-factor i bez korporátní poptávky.
- Pobřežní destinace s dlouhou sezónou. Malaga, Alicante, Kanáry a jižní Itálie táhnou 12 měsíců, ne jen v létě.
- Silné migrační koridory. Tam, kde existuje pravidelný tok pracovní mobility, se linky drží i přes vyšší náklady.
Co se vrací pomaleji nebo vůbec
- Sekundární destinace závislé na přestupech. Nízká elasticita výnosů, vyšší citlivost na poplatky.
- Ryze sezónní linky bez rozšířené sezóny (shoulder). Pokud neunesou zimu, zůstávají jako „letní charter v low-cost kabátě“.
- Trasy s drahými letištními poplatky. Návrat se odkládá do chvíle, kdy letiště nabídne pobídky nebo klesne konkurenční tlak.
Tři hlavní síly, které dnes rozhodují
- Náklad paliva a EU ETS
Marže na krátkých linkách je tenká. Emisní povolenky nutí aerolinky ladit síť na sedadlové náklady: kratší sektor, vyšší obrat letadla, plnější kabina. - Kapacitní omezení výrobců
Zpožděné dodávky Boeing/Airbus drží flotily „na těsno“. Každé letadlo musí vydělat maximum, není prostor na experiment. - Letištní politika
Pobídky, slevy za novou linku, snížené poplatky za řízení letového provozu. Kdo zlevní vstup, získá kapacitu dřív.
Ryanair: taktika návratu
- Primární města + levné sekundáry. Kombinace jistoty poptávky a nižších poplatků (např. Bergamo vs. MXP).
- Celoroční „středomoří“. Udržuje zimní cash-flow, rozkládá fixy.
- Rychlý switch kapacity. Vysoká frekvence tam, kde roste load a výnos; okamžité omezení tam, kde roste fee nebo klesá poptávka.
Dopady pro cestující v ČR
- Stabilní páteř: Londýn, Barcelona, Bergamo, Malaga, Dublin zůstávají jistotou.
- Zima už nie je „mrtvá“: vybrané španělské a italské linky se drží i mimo léto.
- Více dynamické ceny: last-minute levně mizí. Nejnižší tarify se přesouvají do „kalendáře“ s předstihem.
Investiční úhel pohledu
- Růst výnosů na sedadlo u core linek, ale tlak na náklady (palivo, ETS) drží valuaci v šachu.
- Síťová disciplína je klíč. Aerolinka, která rychle preskupuje kapacitu, chrání marži i bez expanze flotily.
- Trhy s pobídkami (střední Evropa) budou o krok napřed. Kde poplatky rostou, sítě řídnou.
Co sledovat v dalších sezónách
- Rozšíření „ramen“ sezóny u středomořských linek (březen–květen, říjen–listopad).
- Přesuny kapacity mezi Vídní a Bratislavou, Berlínem a Polskem.
- Tempo obnovy sekundárních destinací podle letištních pobídek.
- Dopad případných stávek ATC ve Francii na přesnost a plánování sítě.
Bottom line
Obnova sítě po covidu není návrat do roku 2019. Je to nová rovnice: dražší vstupy, omezená kapacita letadel, přísnější regulace. Ryanair v ní hraje na své silné stránky—rychlost přesunu kapacity, nízké jednotkové náklady a tlak na letiště. Vítězí trasy s pevnou point-to-point poptávkou a letiště, která rozumí jednoduché pravdě: nižší poplatky dnes, vyšší provoz zítra.